Až někdy… a co když žádné „potom“ nepřijde?

Možná ho znáte i vy. Jemný, ale neúprosný hlas v hlavě, který říká: „Ještě ne teď. Ještě počkej. Až zhubneš. Až vyděláš víc. Až budou děti větší. Až bude klidnější doba. Až si to budeš moct dovolit. Až… potom.“

A tak odkládáme. Radosti. Přežitky. Přání. Sny. Oblečení, které si „necháme na speciální příležitost“. Svíčky, které nehoří, protože jsou moc krásné na to, aby dohořely. Nádobí, které čeká na hosty, kteří přijdou jednou za rok. Šaty, které čekají na „lepší verzi nás“. Psaní, tanec, cestování, lásku. Odkládáme nejen věci. Odkládáme sebe.

Za tímto odkládáním se často skrývá hlubší vzorec. Vzorec šetření, sebezapření a strachu, že pokud si teď něco dovolíme, jednou nám to bude chybět. Vzorec, který často pochází z dětství – z generací, které žily v nedostatku, ve válkách, krizích, které si nemohly dovolit plýtvat.

Jenže zatímco naši rodiče a prarodiče možná šetřili z nutnosti, my šetříme ze zvyku. A někdy i ze strachu, že si štěstí vlastně nezasloužíme.

Možná i vy doma najdete dálkový ovladač zabalený v igelitu, aby se „nepoškrábal“. Povlečení „jen pro návštěvy“. Příbory, které leží v šuplíku léta. Šaty, které už dávno vyšly z módy, ale nikdy je nikdo neměl na sobě, protože čekaly na ten správný den.

Ale život není výstava. Není trénink. Není čekárna na „jednou“. Život je teď.

Odložený život není chráněný život. Je to život, který pomalu vyprchává mezi prsty.

Každé „potom“ je ukázka naší nejistoty – že ještě nejsme dost připraveni, dost dobří, dost úspěšní, dost krásní. Jenže pravda je jiná. Věci nezískávají hodnotu tím, že je schováme. Získávají hodnotu tím, že je žijeme.

Neznamená to, že máme žít bezhlavě a utrácet bez rozmyslu. Znamená to, že máme žít vědomě. Zkoušet věci, které nám dělají radost. Nosit šaty, které nás rozzáří. Otevřít tu láhev vína, kterou si schováváme na oslavu – a oslavit dnešní den. Ne protože je výjimečný, ale protože je náš.

Zkuste se dnes rozhlédnout kolem sebe. Co čeká na „potom“? Co by mohlo sloužit teď, ale vyčkává? Co ve vašem šatníku, kuchyni, diáři nebo srdci stojí ve stínu?

Možná máte seznam přání, která se pořád odkládají. Cestování. Nové zkušenosti. Kurz, na který jste se chtěli přihlásit. Tanec, který jste chtěli zkusit. Rozhovor, který jste ještě nezačali. Lásku, kterou jste ještě nepozvali do života.

A možná máte seznam věcí, které čekají – talíř, parfém, sukně, nápad, písnička.

Každá z těch věcí je klíč. Každá z nich vám může pomoci otevřít dveře k plnějšímu životu. Ale musíte je vzít do ruky. Teď.

To nejcennější, co máme, není majetek. Není ani talent. Je to čas. A čas nejde schovat. Nejvíc ho ztrácíme ve chvílích, kdy ho odkládáme.

Začněte maličkostmi.

Vezměte si oblíbený hrnek. Zapalte si svíčku. Oblečte si šaty, které jste si šetřili. Otevřete knihu, kterou si „šetříte“. Napište člověku, na kterého myslíte. Kupte si kytku jen tak.

Nadechněte se. A dovolte si žít.

Ne až potom. Teď.
=========
AŽ NĚKDY… A CO KDYŽ ŽÁDNÉ „POTOM“ NEPŘIJDE?
Autorka: Natalia Bykova, Psycholožka a mentorka
Instagram: @nataliabykovacz