Když život neodpovídá našim představám. Co s tím?

Občas to bolí. Ale ne proto, že by se dělo něco hrozného. Bolí to, protože to nevypadá tak, jak jsme si to představovali.

Měli jsme v hlavě obraz. O sobě. O životě. O tom, jak to má být.

A realita? Je jiná. Ne nutně horší, jen jiná. Ale stačí to k tomu, aby nás to uvnitř drtilo.

Mysleli jsme si, že v určitém věku už budeme vědět, kam směřujeme. Že budeme mít rodinu, vztah, smysluplnou práci, energii na všechno, co chceme. A že budeme mít hlavně klid v duši.

Místo toho máme vnitřní chaos a nejasný směr. A ten hlas v hlavě říká: „Takhle to přece nemělo být.“

Ten hlas je neúprosný. Bere si do ruky naše představy a porovnává je s tím, co právě žijeme. A když to nesedí? Označí to za selhání. Ne situace. Nás.

Jenže co když problém není v nás? Co když jen máme v hlavě obraz, který je tak nerealistický, že se mu nikdy nemůžeme odpovídat?

Ten obraz jsme si sami nevymysleli. Nasbírali jsme ho. Z reklam. Ze školy. Z výchovy. Z Instagramu. Ze srovnávání se s lidmi, kteří jsou v něčem „dál“.

A tak jsme ho začali brát jako cíl. Jako pravdu. Jako důkaz, že jen když se mu přiblížíme, máme právo být spokojení.

Ten obraz je jako z Photoshopu. Poskládaný z nejlepších momentů cizích životů, z filtrů a výjimek. A my se pak trápíme, že mu neodpovídáme.

Myslíme si, že když budeme dost snaživí, jednou se k němu přiblížíme. Ale pravda je taková, že čím víc se snažíme, tím víc se vzdalujeme sami sobě. Tím víc roste tlak. A bolest. Ne z toho, co máme. Ale z toho, co jsme čekali, že mít budeme.

Všechno by bylo jinak, kdybychom si dovolili změnit šablonu. Přestat se ptát, jestli žijeme tak, jak se má. A začít se ptát, jestli žijeme tak, jak se nám to líbí, a jestli nám to dává smysl.

Neexistuje univerzální scénář života. Neexistuje jeden správný čas na vztah, dítě, kariéru. A už vůbec neexistuje ideální já, které musíme naplnit. Existuje jen cesta, která je naše. A pocit, který nám říká, jestli jsme na ní.

Možná teď nejsi tam, kde sis myslel/a, že budeš. Ale možná jsi přesně tam, kde máš být. Možná sis představoval/a jiný život. Ale to neznamená, že tenhle nemá hodnotu. Možná to není tak velkolepé, jako ve filmech. Ale je to skutečné. A tvoje.

Když se přestaneme porovnávat s obrazy v hlavě, objevíme realitu. Ne tu ideální. Ale živou. Nedokonalou. Plnou drobných zázraků, které nám unikají, když se díváme na to, co „mělo být jinak“.

Zkus dnes na chvíli odložit očekávání. Přestaň si říkat, co všechno bys už měl/a mít a kým bys měl/a být. A jen se zeptej: „Jak se teď cítím? Co mi dělá dobře? Co potřebuji?“ A možná uslyšíš něco nového. Něco opravdového.

Protože život nezačíná, až když doženeme představy v hlavě. Začíná tehdy, když se rozhodneme být přítomní tady. Ve svém těle. Ve svém příběhu. Ve svém jediném, neopakovatelném teď.
———
KDYŽ ŽIVOT NEODPOVÍDÁ NAŠIM PŘEDSTAVÁM. CO S TÍM?
Autorka: Natalia Bykova, Psycholožka a mentorka
Instagram: @nataliabykovacz