Pes nebo kočka? Dvě strategie života. Která je ta vaše?

Vyzařovat lásku do všech stran, nebo si dovolit být milován? Rozdávat se bez zbytku, nebo si hlídat své hranice a žít podle vlastních pravidel? Každý z nás má svou životní strategii. A každá strategie má své důsledky — v práci, ve vztazích, v tom, jak se cítíme.

Během mého ponoření do psychologie jsem narazila na jednoduchou, ale překvapivě hlubokou metaforu: strategie kočky a psa. A najednou se tolik věcí poskládalo. Tolik reakcí, rozhodnutí i pocitů začalo dávat smysl.

Představte si pejska. Přijde domů pán – a pejsek je v extázi. Skáče, vrtí ocasem, běží pro pantofle, olizuje ruce, dívá se zbožně do očí a celým svým tělem říká: „Ty jsi tady! Já tě miluju! Taky mě miluješ? Udělám pro tebe cokoliv!“

Ta touha být milován je čistá, upřímná… a někdy také trochu smutná. Protože pejsek dává všechno. Někdy až moc.

A pak je tu kočka. Klidná, přítomná, sama sebou. Pán přijde domů, ona zvedne oči – „Aha, už jsi tady.“ Možná se zvedne a přijde. Možná ne. Pohladit ji smíte – pokud ona chce. Když má náladu, přede, rozkošně se protahuje, dovoluje vám být blízko. A druhý den? Může klidně ležet v jiné místnosti a vůbec neřešit, že jste přišli. Je svá, a nijak to neomlouvá.

A přesně tak se někdy chováme i my. V práci, ve vztazích, v podnikání, v přátelství.

Jsou mezi námi tací, kdo neustále nabízejí pomoc, snaží se zavděčit, přizpůsobují se, dělají první krok, volají, píšou, pomáhají ještě dřív, než je o to někdo požádá.

A to vůbec není slabost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za tím vším často stojí hluboká touha po lásce, přijetí, vnitřním klidu nebo prostém lidském uznání. Víra, že když budeme hodní, milí a šikovní, někdo si toho všimne. A my budeme milováni.

To je energie pejska. A ne, není špatná. Je laskavá, věrná, otevřená, často velmi lidská. Ale také velmi zranitelná. Protože se často dívá ven a zapomíná se ptát: „A co chci já?“

Kočka v sobě nese úplně jinou moudrost. Umí říct ne, aniž by se omlouvala. Umí přijímat – pozornost, dotek, péči – bez pocitu viny. Umí být laskavá a přítulná, ale také odejít, když jí to nesedí. Má hranice. A i když vypadá odtažitě, ve skutečnosti jen chrání svou vnitřní svobodu. Její chování není chladné ani lhostejné — je celistvé. Vyvěrá z klidného vědomí sebe sama, z respektu ke svým potřebám a zájmům.

Naučit se něco z kočičího umění může být léčivé. Učit se říkat ne. Nepřebírat zodpovědnost za cizí pocity. Umět odmítnout bez výčitek. Přijímat péči bez nutnosti to okamžitě vracet. Cítit, co chci, a říct si o to. A klidně odejít, když mi není dobře — s klidem a vědomím, že tím zůstávám v pravdě sama se sebou.

Zkuste se teď na chvíli podívat sami na sebe a položit si pár jednoduchých otázek:

Kde ve mně převládá psí strategie? Kde rozdávám sebe víc, než je třeba, snažím se zavděčit, a přitom by bylo zdravější přidat trochu kočičí asertivity, důstojnosti a vědomí vlastní hodnoty?

A naopak – kde se možná až příliš stahuji do sebe, bráním se otevřenosti, nedovoluji si blízkost, a přitom by stálo za to pustit tam víc tepla, vřelosti a lidskosti?

Možná jste v práci jako kočka – víte, co chcete, jasně si říkáte o své potřeby. Ale doma se proměníte v pejska, který běhá kolem všech, omlouvá se, vysvětluje, slouží. Nebo naopak – ve vztahu jste nezávislí a sví, ale v přátelstvích dáváte až moc. Každý to máme jinak.

Obě tyto energie jsou součástí nás. Pejsek i kočka. Láskyplné dávání i klidné bytí. Potřeba blízkosti i potřeba prostoru. Ani jedna není špatná, ani jedna není lepší než druhá. Jsou to jen různé způsoby, jak být ve světě – a každý z nich má své místo.

Skutečný problém často nevzniká z toho, jací jsme, ale z nerovnováhy. Když jedna naše stránka přebíjí všechny ostatní. Když se rozdáváme bez zastavení, nebo naopak zcela uzavřeme. Když zapomeneme, že máme na výběr – každý den, v každé situaci.

Čím víc v sobě poznáme obě tyto polohy, tím volněji se v nich budeme pohybovat. A možná právě tehdy ucítíme ten vnitřní klid, který nevychází z toho, že se snažíme být nějak správně. Ale z toho, že jsme sami sebou — celiství, vědomí, v rovnováze.
==========
PES NEBO KOČKA? DVĚ STRATEGIE ŽIVOTA. KTERÁ JE TA VAŠE?
Autorka: Natalia Bykova, Psycholožka a mentorka
Instagram: @nataliabykovacz