3 vnitřní postavy, které rozhodují o vašem směru

Všichni občas narazíme na těžké období. Něco se v životě zlomí. Něco přestane fungovat. Něco se rozpadne – uvnitř nás nebo kolem nás.

A tehdy se ukáže, jakou strategii ve vztahu k problémům volíme.

Nejde o to, co říkáme navenek. Ale co děláme uvnitř. Jak reagujeme. Jak vnímáme sami sebe. A jaký postoj si zvolíme.

Tyto strategie nejsou náhodné. Jsou hluboce zakořeněné v naší psychice – a často vycházejí z rolí, které v sobě neseme od dětství.

Pojďme se na ně podívat blíž.

🔹 1. Pozice oběti – vnitřní dítě

Když se ocitneme v pozici oběti, přebírá v nás vedení naše zraněné vnitřní dítě. Cítíme se bezmocní. Malí. Opuštění. Nevěříme, že máme vliv. Očekáváme, že někdo silnější nás zachrání, že svět se nad námi slituje, že někdo „tam venku“ přijde a udělá to za nás.

Tato část v nás pláče, stěžuje si, srovnává se s ostatními, vnímá svět jako nespravedlivý. A ve chvíli, kdy dostává trochu pozornosti nebo lítosti, cítí krátkodobou úlevu – která ale rychle vyprchá.

Oběť neřeší, jak situaci změnit. Jen se točí v emocích. A právě tím se krize prodlužuje.

🔹 2. Pozice boje – vnitřní rodič

Druhá strategie, kterou často volíme, je boj.

To, co říkáme sobě i světu, zní takto: „Musíš se víc snažit. Přidej. Zaber. Nejsi dost dobrý. Teď není čas na slabost.“

V této roli přebírá vedení náš vnitřní rodič – často přísný, náročný, zaměřený na výkon.

Tento přístup může krátkodobě fungovat. Přinese výsledky. Dodá pocit kontroly. Ale zároveň je extrémně vyčerpávající.

Když řešíme životní krizi jen silou a tlakem, místo aby se problém proměnil v růst, jen odkládáme skutečnou proměnu. A problémy se opakují – větší, těžší, naléhavější.

🔹 3. Pozice růstu – vědomý dospělý

A pak je tu třetí strategie – kterou se učíme vědomě.

Je to postoj vnitřního dospělého. Člověka, který přijímá realitu, ale nepropadá jí. Který cítí bolest, ale neutíká před ní. Který nehledá viníky, ale smysl.

Tento postoj je tichý, klidný, hluboký. Není dramatický. Nepotřebuje být vidět. Ale právě on přináší skutečnou proměnu.

Nesnaží se zbourat zeď. Ani u ní nesedí v slzách. Hledá cestu, jak vyrůst natolik, aby ji mohl přerůst.

Vědomý člověk nečeká, až krize zmizí. Ale využívá ji jako most k sobě.

Ptá se:

– Co se ve mně má změnit?

– Co mám pochopit?

– Kam mě tato zkušenost vede?

Každý z nás tyto tři postoje zná.

V různých obdobích života jsme si vyzkoušeli všechny. Ale pokaždé, když přijde nová výzva, máme novou možnost se rozhodnout:

Zůstanu v pozici oběti? Začnu tlačit silou?

Nebo si dovolím vyrůst – a zvolit cestu vědomé proměny?

To, co zvolíte, určuje ne problém, ale směr, kterým půjdete dál.
=========
3 VNITŘNÍ POSTAVY, KTERÉ ROZHODUJÍ O VAŠEM SMĚRU
Autorka: Natalia Bykova, Psycholožka a mentorka
Instagram: @nataliabykovacz