Člověku na lidech vždycky vadí to, co je v něm samém

Člověku na lidech vždycky vadí to, co je v něm samém. Jiní lidé se pro nás mohou stát zrcadlem. Je jenom třeba pozorně na ně pohlížet. Tak lépe poznáme sami sebe.

Někdy se stává, že nás štvou někteří lidé nebo jejich skutky. V psychologii se tomu říká, že je to zrcadlo, které nám ukazuje něco o nás samotných.

Dlouho jsem nemohla pochopit, jak je to možné, že když mě něco štve, je to o mě.

Včera jsem poslouchala přednášku z kurzu psychologie, a konečně mi to došlo. To, co vidíme a co se nás nějak dotýká, rozčiluje nebo štve, je o tom, že máme k tomuto projevu zvláštní vztah.

Může se stát, že si prostě nedovolujeme takové chování, že to máme u sebe zakázané, nebo se nás to dotýká, protože s tím můžeme něco udělat, ale neděláme, anebo také to chceme takto, ale nepodnikáme k tomu žádné kroky.

Například, skoro každé ráno cítím podráždění z toho, že se můj syn chystá do školky velmi pomalu. Pomalu se obléká, pak jeho pozornost odpoutá nějaká hračka, pomalu jde do školky, chce se mu zastavit a prozkoumat slimáka nebo nějakou žížalu. Já se v tu chvíli cítím nervózně, protože se bojím, že přijdeme pozdě.

Pokaždé jsem přemýšlela, co mi to zrcadlí. A včera mi konečně došlo, že je to o tom, že sama si nedovoluji pauzy, že když se do něčeho pustím, musím to dodělat v kuse, a když musím přerušit, cítím se špatně.

Je to o mém vnitřním nastavení, že nějaký proces – buď ranní vstávání a odchod do školky, stejně jako i můj pracovní proces – musí probíhat v kuse, z bodu A do bodu B a nejlépe co nejrychleji.

Ale mé dítě mi opakovaně ukazuje, že existuje i další cesta – pomazlit se v posteli, podívat se na svět během cesty, přičichnout k růži nebo prozkoumat něco, zkrátka víc vnímat život, víc být v přítomnosti. O tom je to o mě.

Podívala jsem se i na projevy dalších lidí, kvůli kterým přicházím o rovnováhu. Někdo svým egoismem, tím, že volí sám sebe a upřednostňuje své zájmy, mě zrcadlí to, že v některých situacích bych se opravdu měla více věnovat svým vlastním zájmům.

Někdo mě štve tím, že učí žít – co to vypovídá o mě? Že to také dělám, dělám to z lásky a jsem si jistá, že konám dobro, jenže asi ne každé mé dobro je prospěšné a mám dávat větší pozor na to, jestli člověk ode mě chce slyšet odpověď a radu nebo ne.

Stává se Vám, že Vás štvou projevy dalších lidí? Podařilo se Vám rozklíčit, co Vám tyto projevy ukazují?