Nemám síly posunout se dál. Vím, že toho musím udělat hodně, ale nemůžu se pohnout z místa, nic mi nepřináší radost, můj život je šedivý a nevidím z toho cestu ven…
Stav vyhoření. Statisticky se s vyhořením potkává každý třetí v oboru vzdělávání a každý druhý ve zdravotnictví. Hodně lidí opravdu k tomu přivádí jejich profesní činnost, ale v poslední době se ještě víc potkáváme s emočním vyhořením v rodině.
Co je to vyhoření? Je to stav, když energie, kterou dostáváme, nestačí na to, aby vykompenzovala naše výdaje. Z fyzického hlediska je to jasné, ale proč se to děje, a jak to můžeme změnit?
V profesní oblasti je to o tom, že práce nám nepřináší tolik energie, kolik bere. Jak to změnit? Buď hledat ve své práci dodatečné zdroje energie anebo měnit práci, hledat to své, co Vám bude poskytovat větší energetický feedback.
V rodině se jedná o přetížení, většinou je to o tom, že rodič obětuje sám sebe pro své děti, a přitom nestačí načerpat energii. V tomto případě je nezbytné najít způsob čerpání energie – požádat o pomoc, vyhradit si čas pro sebe, dopřávat si něco, co dobíjí baterie. Snadno se to říká, ale hůř se to dělá. Je to ale ta jediná cesta, jak z toho ven.
Hodně energie nám všeobecně berou očekávání společnosti – sociální rámec, do kterého bychom se „měli trefit“ – mít určitou postavu, životní scénář (vztah, práci, materiální úroveň, děti), a když se do tohoto rámce netrefíme, sami sebe zbavujeme energii skrz mechanismus vnitřního kritika.
Navíc cca ve 40 letech začíná tzv. krize středního věku – období přehodnocení hodnot, když nám staré činnosti a cíle přestávají dávat energie. Když v tomto období nic nezměníme a jedeme dále ve svém scénáři, energie nám přirozeně ubývá, protože ji prostě získáváme míň a potkáváme se s vyhořením jakoby zničehonic.
Co je tu potřeba udělat? Hledat něco, co Vám bude dávat smysl, smysl v celoživotní perspektivě, z pohledu „já a lidstvo“. Jakmile ten smysl pro sebe najdete, stanete se znovu kanálem pro energii života a budete se cítit mnohem lépe.