Jak v každodenním shonu stíhat žít

Mám ve svém okolí ženu, která se chystá k odchodu do penze. Mluví o tom už dlouhou dobu a ustavičně se těší, co všechno bude dělat, až všechen její čas bude konečně náležet jenom jí.
 
Mám spolu s ní radost, že už brzy si konečně bude moci plnit svá přání. Zároveň si však uvědomuji, že já sama to takhle nechci. Nechci tak dlouho čekat, abych mohla dělat to, co mám ráda. Život, to znamená teď.
 
Nedávno jsem od jednoho milionáře, kterého si velmi vážím, slyšela o metodě „minidůchodu“.
 
Spoustu věcí člověk odkládá na potom a doufá, že se jim bude věnovat v důchodu, až přestane pracovat. Že bude číst knihy, malovat obrazy, vyšívat ubrusy, péci housky nebo cestovat.
 
Problém je v tom, že když konečně nadejde čas důchodu, nemusíme už tak toužit po tom, po čem jsme toužili dříve. Nemusíme mít tu energii, kterou jsme byli odhodláni do věci vložit. Děti nám vyrostou a už nebudou prosit, ať si s nimi hrajeme. Dobré je, má-li člověk ještě rodiče. Mojí mamince je 81. Jednoduše nemám právo na něco čekat.
 
Protože se znám, mohu s jistotou prohlásit, že důchod v jeho klasickém pojetí není ničím, co by mě přitahovalo. Stále budu něco vymýšlet, vytvářet a realizovat. Můj pracovní tvůrčí proces je součástí mě samé.
 
Zdroje, které máme právě teď, jsou drahocenné. Neocenitelné. Náš čas, lidé kolem nás, naši blízcí, rodina a přátelé, úroveň zdraví i energie, to všechno máme tady a teď. To je třeba si uvědomit a také si toho vážit.
 
Je opravdu důležité umět si najít alespoň několik dní v měsíci, které strávíme ve formátu minidůchodu – totiž totálně ponořeni do toho, co se nám líbí a co stále odkládáme na potom.
 
Proto peču housky, maluji obrazy, zpívám karaoke, pěstuji květiny, čtu knihy, hraji si se svým synkem, v neděli a o svátcích zvu rodinu a přátele ke společnému stolu. Právě proto vždycky jednou za několik měsíců jezdíme k příbuzným, vozíme jim dárky a snažíme se jim zjednodušit a zkrášlit život a jeho všední běh.
 
Život probíhá už teď, ne až v penzi, ne až konečně zafunguje poslední projekt, ne až skončí malování nebo stěhování, ani až stát začne na můj účet pravidelně posílat určitou sumu.
 
Důchod jako období, kdy se člověk konečně může věnovat tomu, čemu chce, má být součástí našeho života už dnes. Jsem pro, abychom se už dnes několikrát do měsíce sami posílali do minidůchodu v tom dobrém slova smyslu – abychom si už teď mohli naplno užívat všeho krásného, co nám život přichystal.