Existuje jeden dobrý příběh.
V jisté rodině vyrůstali dva věkem si velmi blízcí bratři. Rodiče byli pijani, věčně nebyli doma, střídavě seděli ve vězení za výtržnosti a krádeže. Dětem tito „také“ rodiče nevěnovali téměř žádnou pozornost. Žádná láska, žádná něžnost, žádná péče.
Když bratři vyrostli, stal se jeden z nich zlodějem na profesionální úrovni. Když ho poiksté odsoudili, prohlásil:
– Jinak žít neumím. Mí rodiče jenom pili a kradli. Nedali mi žádnou jinou možnost volby, proto jdu znovu do vězení.
Druhý bratr začal podnikat, stal se uznávaným člověkem. Nikdy nikomu neublížil. Na otázku jak on, který vyrostl v hrozných poměrech, tohle dokázal, odpověděl:
– Neměl jsem zkrátka jinou volbu. Od dětství jsem vídal, jak se NEmá s lidmi jednat a jak se NEmá žít. Měl jsem jen jednu cestu: stát se člověkem, kterým jsem se stal.
V psychologii existují pojmy „scénář“ a „antiscénář“. Zjednodušeně řečeno, můžete si vybrat, jak budete žít a chovat se k jiným – stejně, jako zacházeli s vámi (scénář), nebo přesně naopak (antiscénář)
Sami si tak volíme, zda být obětí nebo pánem.