Kde se bere ta neustálá snaha vše stihnout?

Nic nestíhám, mám spoustu plánů, ale nemůžu se soustředit, nevím, do čeho se pustit, nemůžu sebe přinutit k tomu, abych to všechno udělala… Co s tím?

Je to docela častý problém, který se lidé snaží vyřešit. A problém má několik vrstev, u každého se může projevovat na jiné úrovni.

1. Může tady být problém v tom, že člověk neví, podle kterého principu by si měl třídit své úkoly a čím vůbec začít.

V tomto případě se doporučuje u každého úkolu označit, jestli je to důležité, a jestli to spěchá. Nejdřív děláme to, co je důležité a zároveň spěchá, pak to, co je důležité a má menší urgenci, a až potom se můžeme pustit do všeho ostatního.

2. Užitečné je tu zeptat se sami sebe, kdy pochopím, že jsem toho stihla dost, v jaký okamžik budu skutečně spokojená, protože stihnout vše není možné. Proto musíme sami pro sebe nastavit rámec toho, kolik je možné stihnout během dne a ověřit, jestli toto očekávání je reálné.

3. Naučit se vybírat z hromady úkolů jen to důležité a dovolit si nezabývat se tím, co je nedůležité.

Můžu k tomu doporučit knihu Esencialismus – Greg McKeown. Pro mě je tato knížka velmi osvobozující, ona je o tom, že se nedá stihnout všechno, a je potřeba se naučit dávat přednost tomu nejdůležitějšímu místo toho, abychom se všemi možnými a nemožnými způsoby snažili stihnout vše.

4. Ještě důležitější otázka je v tom, proč právě chceme toho stihnout tolik? A často je odpověď v tom, že díky tomu cítíme, že žijeme, cítíme, že naplňujeme svůj dnešek aktivitou a spolu s tím i svůj život.

Pokud je to zrovna o Vás a z jedné strany se chcete uvolnit, z druhé strany cítíte touhu prožívat svůj život naplno, je potřeba zeptat se sami sebe – kdy cítím, že skutečně žiju, co mi dává pocit skutečného života naplno?

A když na tuto otázku odpovíme, uvidíme, že to vůbec není o tom, stihnout milion věcí za den, ale o uvědomělém prožívání vlastního života, o chvílích, naplněných smyslem, o pocitech, které zažijeme a skutečně procítíme. To vše naplňuje náš život a pomáhá žít v proudu, radosti a klidu.

Jak to cítíte Vy?