Když na něco myslíme, nabíjíme to energií

Podělím se s vámi o zajímavé pozorování. Když na něco myslíme, nabíjíme to energií. Myslíme třeba na nějaký svůj projekt, na nějakou událost nebo člověka. V tu chvíli myšlenkově nabíjíme energií spojení s objektem svých myšlenek.

Můj syn má takové fosforové hvězdičky. Když na ně nějakou dobu dopadá světlo, samovolně pak ve tmě září. Daník si tak s nimi hraje — dá hvězdičku blízko k lampě, aby se nabila, a ona pak dlouho do tmy svítí nazelenalým světlem.

Události lidského života se chovají stejně jako ty hvězdičky. Stačí, abychom jim věnovali energii své pozornosti, a problémy se začínají řešit, projekty lépe fungují, volají nám lidé, na které jsme mysleli, napadají nás řešení úkolů, na která už jsme dávno čekali.

Proto je tak důležité zaměřovat pozornost na to, co potřebujeme (přání) a nepřiživovat energií své pozornosti to, co nechceme (obavy). Protože jak přání, tak obavy se rozsvěcují stejně jako ty hvězdičky. A pouze my sami dokážeme rozzářit to správné světlo.

Jak toho může člověk využít? Já se každý večer i ráno věnuji cvičení radosti a vděčnosti.

Rozsvěcuji všechno dobré a laskavé, co je pro mě v životě důležité. Posílám tím směrem energii své lásky, aby každý další den plynul pod světlem těch radostných hvězd.

A večer si zvýrazňuji všechno hezké, co se během dne stalo, aby se světlo těchto příhod a událostí uchovalo co možná nejdéle.