Proč děláme to, co se nám nechce?

Občas jde člověk uvědoměle do situací, ve kterých mu bude špatně, ale ve kterých jakoby zachová svůj obličej, protože splní očekávání dalších lidí.

Proč to dělá, když ví, že mu tam bude špatně? Proč říká ano tam, kde se mu chce říct ne? Proč jde na schůzku s člověkem, který se mu nelíbí? Proč vytváří vztah, který ho nenaplňuje? Proč ve vztahu víc dává, než bere a nemůže to změnit?

Často to vypadá jako zkouška, kterou opakovaně nemůžeme složit. 

Zásadní otázka tady je – dělám to, aby se stalo CO?

Mě se líbí citát – vše, co děláme, děláme pro sebe. A v tomto případě, kde je to „pro sebe“, co tím chceme pro sebe, jakou zkušenost chceme získat a jaké závěry z toho udělat? Proč se opakovaně dostáváme do podobných situací?

Často je to o tom, že musíme uvnitř sebe říct A DOST, já to chci jinak. Bude to bod přechodu na další úroveň našeho rozvoje. V určitou chvíli přijde vnitřní pocit – já už nechci žít podle šablon dalších lidí a plnit jejich očekávání, chci být sama sebou. A v tu chvíli budete muset sami sobě odpovědět na otázku – být sebou – to je jak? ‍

A řešením v této situaci bude právě pochopení, jak to chceme mít, jací chceme být, jak chceme, aby náš život vypadal. 

Jakmile odpovíme na tyto otázky a zmodelujeme cestu ke své nové verzi, budeme moci ohodnotit naše činy podle toho, jestli nás přibližují k tomu, kým chceme být anebo nás oddalují. Budeme se cítit mnohem lépe, snadněji budeme říkat ne, tam kde to chceme udělat a zbavíme se pocitu viny za to, že neodpovídáme cizím očekáváním. 

Co si o tom myslíte?