Když jsem chodila do školy, nastoupila u nás v Minsku na poštu mladá copatá dívka. Dost hezká, tmavooká, výrazná, odlišovala se od ostatních za poštovní přepážkou.
Po několika letech, když už jsem chodila na vysokou, jsem si jednou všimla, že ta slečna na naší poště přibrala nějakých deset kilo, cop se proměnil v nepořádný ohon stažený narychlo gumičkou a vyfénovaná a nalakovaná ofina jí zdobí smutný obličej.
Uběhlo více než dvacet let – abych byla přesná, dvacet čtyři let od doby, kdy se ta copatá dívka na naší poště objevila. Při poslední návštěvě Minska jsem se musela stavit na poště – ještě pořád tam je. Jenomže teď je to prostorově výrazná žena s temnými stíny pod očima a krátkým účesem se stopami nezdařilého barvení vlasů.
24 let… V mém životě to byly událostmi nabité roky. Všudemožně jsem byla, ledacos jsem viděla. A tahle teď už zralá žena je proseděla za poštovní přepážkou a dívala se při tom na stařičký černobílý monitor.
Proč o tom mluvím? Protože je mi líto, když vidím, jak někdo uvadá, zatímco by mohl rozkvétat. A není to jenom o téhle dívce z pošty. Je to celoprostorový obraz, vlastně celospolečenský problém.
Ta dívka přece mohla jít jinou cestou, mohla hledat nové možnosti, lepší práci, mohla o sebe líp pečovat. Proč to tak nebylo? Protože existují takové faktory, jako jsou nízké standardy a vliv okolí.
Upřímně si přeji, aby si co možná nejvíc lidí uvědomilo, že svůj život mohou a musejí měnit k lepšímu. Že když souhlasíme s něčím menším, nevede nás to k růstu. Nevede nás to za lepším životem. Že když se člověk stále nachází v neinspirujícím prostředí, začíná s ním postupně splývat a časem docela zchátrá.
Velmi bych si přála, abyste vy, moji čtenáři, pochopili, že vy sami rozhodujete o tom, jak a kam se obrátí váš život – zda budete hledat něco nového, nebo se spokojíte s tím, co už máte.
Nesouhlaste s ničím, co je špatné, nepřitakávejte průměrnosti. Je to váš život a zasloužíte si jenom to nejlepší — dobré potraviny, hluboké vztahy, zajímavé a podnětné okolí, práci svých snů, pestrý život v radosti a harmonii. Toho všeho jste hodni od okamžiku, kdy jste přišli na svět.
A to, nakolik budete věrni sami sobě, nakolik si budete naslouchat a rozumět, a jak půjdete za svými sny, určí, kam se konec konců dostanete.