Jak včas využívat možnosti a plnit své sny

V poslední době zpracováváme se synem téma předvídavosti a včasného využití možností. Z nějakého důvodu právě ono teď představuje jeho oblíbené „hrábě“.
⠀
„Já jsem chtěl ten výtah přivolat sám,“ fňuká, když už jsme v kabině a jedeme nahoru.
„Já jsem si chtěl z té hromady vzít ten dlouhý klacek,“ kňourá, když hromadu už jsme dávno minuli.
„Já jsem chtěl taky jíst dort,“ lituje, když jdeme z návštěvy, kde se zabral do hry a nevnímal pozvání ke stolu.
„Já jsem ti chtěl pomáhat se snídaní,“ stěžuje si, když snídaně je už hotová.
⠀
Pozdě, miláčku, pozdě…
⠀
Možnost musíš využít hned, jakmile vznikne. Když vcházíme do domu, musíš se hned rozeběhnout a stisknout tlačítko u výtahu. Když uvidíš klacek, který se ti zamlouvá, popadni ho hned, později to už nepůjde. Když chceš dort, vezmi si, když ti ho nabízejí. A když chceš pomáhat mamince, umyj si ruce a jdi pomáhat. A tak dále…
⠀
Využít možnost včas a nenechat si ji uniknout je velmi cenná dovednost. Protože šanci máme teď. Později už tuhle šanci nedostaneme. Snad nějakou jinou, možná taky vůbec žádnou. A pokud se i jiná šance naskytne, bude to už jiná situace a jiná možnost. Sice podobná té první, ale přece jen už jiná.
⠀
Bohužel však mnoho dospělých trpí stejným problémem. A někdy ten problém dosahuje přímo obrovských rozměrů, kdy se pak lidé léta vracejí k možnostem, které propásli — tohle jsem měl tenkrát ve čtyřiasedmdesátém udělat, nebo v devadesátých když byl dolar nízko, měl jsem ho nakupovat, proč jsem neměl dost rozumu a nekupoval bitcoiny, když se objevily…atd…
⠀
Už dost, přátelé, ten čas už minul. Je pryč. Dneska je jiná doba a jiné možnosti. Nemá smysl vinit se z něčeho, co bylo, nebo nebylo. Tehdy jsme ve svém jednání vycházeli z tehdejší verze sebe sama.
⠀
Dneska je ale určitě stejně tak spousta možností, které jen čekají na naši reakci. Pokud si budeme umět všimnout možností, které máme právě tady a právě teď, máme ještě šanci je využít. Abychom později – ať už večer nebo po letech – mohli říci sami sobě: „Jsem nesmírně rád/a, že jsem v tom roce 20XX udělal/a právě tohle!“